Každá druhá žena (starší 18 let) zažila během svého života nějakou formu sexuálního násilí nebo obtěžování. Téměř každá desátá žena (starší 18 let) byla během svého života znásilněna (9,2 %). To je v přepočtu asi 409 tisíc žen. Ukazuje to nový reprezentativní výzkum realizovaný výzkumnou agenturou MindBridge Consulting pro organizaci proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s.
Sběr kvantitativních dat probíhal v průběhu srpna 2021 metodou CAWI s velikostí vzorku 1 000 respondentů a respondentek (reprezentativní výběr obyvatel ČR nad 18 let). Cílem výzkumného šetření bylo zjistit, s jakými typy sexuálního obtěžování a/nebo násilí mají ženy a muži v Česku zkušenost a jak tyto situace řeší. Mezi sexuální násilí a obtěžování bylo v rámci výzkumu zařazeno znásilnění, osahávání, verbální sexuální obtěžování, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám, obdržení nevyžádaných fotografií či videa se sexualizovaným obsahem a další.
Z výzkumu vyplývá:
- Alespoň jednu z forem sexuálního násilí a/nebo obtěžování, na které jsme se ve výzkumu dotazovali, zažilo 54 % žen.
- Každá třetí žena přitom zažila během svého života více než jednu formu sexuálního násilí nebo obtěžování.
- Téměř každá desátá žena uvedla, že byla během svého života znásilněna (9,2 %). To je v přepočtu asi 409 tisíc žen.
- Verbální sexuální obtěžování a osahávání, hlazení, doteky proti vůli oběti jsou nejrozšířenější formy sexuálního obtěžování/násilí. První zažilo 33 % žen, druhé 31 % žen.
- Zkušenost s obdržením nevyžádaných videí či fotografií se sexualizovaným obsahem má 17 % žen, zkušenost s nevyžádaným líbáním nebo líbáním proti své vůli má pak 12 % žen.
Muži se nejčastěji setkávají s verbálním sexuálním obtěžováním, osaháváním, hlazením, doteky proti své vůli a obdržením nevyžádaných videí či fotografií se sexualizovaným obsahem. Oproti ženám zažívá sexuální násilí/obtěžování výrazně nižší počet mužů, muži také zažívají v průměru nižší počet forem násilí/obtěžování. Kvůli svému rozsahu se výzkum ovšem nezaměřoval na otázku pachatele sexuálního násilí/obtěžování. Zahraniční data však ukazují, že u některých forem sexuálního násilí zažívaných muži je pachatelem majoritně muž – u znásilnění se jedná téměř o 90 % případů (CDC, 2020)[1].
86 % obětí znásilnění (ženy i muži) vyhodnocuje tuto situaci jako nejhorší ze zažitých forem sexuálního násilí/obtěžování. Tyto oběti nejčastěji svou situaci neřeší nijak.
“Výzkum na svém omezeném prostoru dokládá závažnost problému sexuálního násilí a obtěžování v České republice a může tvořit bázi pro další zkoumání tohoto fenoménu, například i prostřednictvím kvalitativních metod. Zároveň data dokládají potřebu dalších intervencí, jako jsou osvětové kampaně a zvyšování informovanosti o možnostech pomoci obětem násilí, ale i nutnost specializovaných služeb,” komentuje ředitelka proFem Jitka Poláková. Oběti sexuálního násilí, ale i sexuálního obtěžování se přitom často potýkají s dlouhodobými a dalekosáhlými dopady na svůj život.
“Naše klientky bojují s takovými dopady jako jsou úzkosti, deprese, posttraumatická stresová porucha, poruchy příjmu potravy, panické ataky, a podobně. Tyto dopady se přitom nevyhýbají ani obětem sexuálního obtěžování, které je však veřejností často bagatelizováno a označováno za zanedbatelnou zkušenost,” dodává Dana Pokorná, vedoucí terapeutických služeb proFem. “V naší praxi běžně pracujeme i s klientkami, které se rozhodly neřešit svou situaci trestněprávní rovinou, a přesto je důležité, aby jim byla poskytnuta odborná pomoc vedoucí k řešení náročné životní situace tak, aby mohly vést běžný život,” připomíná Pokorná.
V souvislosti s řešením sexuálního násilí považuje proFem o.p.s za problematický nesoulad právní úpravy, resp. definice trestného činu znásilnění, a to nejen s Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, ale též ustálenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Na tuto problematickou situaci upozorňuje organizace již od roku 2017, kdy byl návrh na legislativní změnu a redefinici trestného činu znásilnění založenou na absenci souhlasu oběti zahrnut v publikaci Jen ano je ano (Ježková, 2017). „Za nás není se čeho obávat, consent based definition je v případě znásilnění součástí právního řádu mnoha evropských zemí (Belgie, Dánsko, Německo, Švédsko, Spojené království, dokonce i Irsko) a mnohé evropské země se chystají touto cestou aktuálně vydat (např. Španělsko, Nizozemí, Švýcarsko),“ dodává vedoucí právnička organizace proFem Veronika Ježková.
Organizace proFem se tématu sexuálního násilí a obtěžování věnuje již dlouhodobě: obětem jsou kromě sociálního a právního poradenství k dispozici skupiny pro ženy, které zažily sexuální zneužívání v dětství a skupiny pro ženy, které zažily sexuální násilí v dospívání a dospělosti. Informace o tom, co je to sexuální násilí, co po útoku dělat, jaké dopady může sexuální násilí mít či jaké jsou možnosti trestněprávního řešení situace, jsou dostupné v brožuře Nejste na to sama – informace pro oběti sexuálního násilí. Video Trauma se mýdlem nesmyje pak objasňuje zdánlivě paradoxní a matoucí projevy chování obětí, které jsou ovšem normální reakcí na traumatickou zkušenost. Obětem sexuálního násilí je určena též nová specializovaná infolinka na čísle 777 012 555, která je v provozu každé pracovní úterý od 17 do 19 hodin a každý pracovní čtvrtek od 19 do 21 hodin. Pomoc na infolince mohou oběti získat zatím jen čtyři hodiny v týdnu. Přijde vám to málo? Nám také. Přispějte ve sbírce na Donio (www.donio.cz/VerimeObetem) a pomozte nám provoz infolinky rozšířit tak, abychom tuto službu mohli poskytovat všem, kdo ji potřebují.
Kontakty
Jitka Poláková, ředitelka, 774 433 005, jitka.polakova@profem.cz
Veronika Ježková, vedoucí právních služeb, 739 079 106, veronika.jezkova@profem.cz
Dana Pokorná, vedoucí psychoterapeutických služeb, 774 367 744, dana.pokorna@profem.cz
[1] https://www.cdc.gov/violenceprevention/intimatepartnerviolence/men-ipvsvandstalking.html
